Správně zvolený AI pilot v pojišťovnictví dá první měřitelné výsledky do 2 měsíců.
Žádný buzzword. Žádná iluze. A taky ne dřív.
Jen čistá praxe z řízení insurtech start-upu, přes který se loni sjednalo pojištění za 1,5 miliardy.
Naopak špatně zvolený dá prezentaci za nižší stovky tisíc, která přežije dva kvartály v šuplíku a sbohem.
Rozdíl není v modelu ani v rozpočtu. Je ve výběru procesu.
Pro implementaci AI do Verzuz mám tři kritéria.
Proces musí být opakující se. Ne výjimka, která se stane jednou za rok. Kontrola kompletnosti dokumentů, první triage hlášení škody, validace vstupních dat při sjednání. Tohle jsou správní kandidáti.
Musí existovat jasná metrika. Kolik minut trvá dnes, kolik po nasazení. Kolik případů projde bez ručního zásahu. Číslo musí existovat před startem, ne po něm.
Musí být jasné, kde zůstane člověk ve smyčce. V regulovaném prostředí nemůžete pustit AI na případ bez vědomého rozhodnutí o tom, kde je hranice autonomie.
Není to raketová věda. Je to disciplína jako každá jiná, u které se musí strategicky přemýšlet. Obzvlášť teď, kde se to AI samospasiteli jenom hemží.
Každé rozhodnutí AI totiž musí být zpětně dohledatelné. Protože ownership stále drží specialista. Pro někoho je to překážka, pro mě je to mantinel bezpečnosti. A to je ve světě pojištění stále ta nejcennější komodita.
